| |
|||||||
| Česká federace mankalových her | ||||||||
| REPORTÁŽE | ||||||||
| |
|||||||
English version - Pусская версия
Asi by se našly i další důležité momenty v lidské historii, ale já začnu rokem 1997. V Londýně, tj. v Anglii, v tento rok startuje historicky první Olympiáda duševních sportů (MSO). Mezi účastníky jsou i David Kotin a Jakub Těšínský. 2001 – Jakub s pomocí mnoha dalších lidí organizuje podobnou akci v Čechách (Festival Deskohraní). Já jsem jedním z těch, kdo na ní pomáhají. Přijíždí sem i David Kotin. Obě akce, MSO i Deskohraní, se každý rok opakují. 2006 se na té londýské potkává David Kotin a Maxat Shotayev. Jen chvíli předtím měním své příjmení na Kotinová a poprvé zkoušíme další festival, Czech Open, mezinárodní festival šachu a her v Pardubicích.
2007 - zveme Maxata do Prahy na Deskohraní. Czech Open je taky fajn a rádi tam uvítají další hry. Takže 2008 zveme Maxata i na Czech Open. Chuť organizátorů přinést mezi šachisty další zábavu podobného typu nám hraje do karet. 2008 je součástí GameCon, což nám přivádí mnoho zájemců. Na Deskohraní ten rok zkoušíme Toguz jeden den i na školním programu. Další dva roky také. Školní program je akce, kde si během 90 minut děti mají vyzkoušet co nejvíc her z asi 8, které jsou k dispozici, pak si jednu vybrat a dalších 90 minut v té vybrané odehrát turnaj. Toguz na to ale není úplně ideální hra, vysvětlení i hra samotná trvá poněkud dlouho. Kazachstán prezentuje svůj Togyzqumalaq v mnoha zemích, a nakonec pořádá na konci roku 2010 1. mistrovství světa, kam jsme pozváni i my. Nejzajímavější momenty z 1. MS? U vstupu do hotelu nás vítá fotka pořízená v Pardubicích, před hracím sálem je obrovská deska s kuličkami velikosti míčku na ping-pong, jeden den si můžeme prohlédnout knížky, vedle kterých jsou i desky upravené na nějakou menší verzi hry. Samozřejmě pátrám po pravidlech. Na konci mistrovství je schůze a na ní je vznesena prosba, abychom byli organizátory příštího MS. A taky prvního ME. Je konec listopadu 2010 a já mám tedy zorganizovat v červenci v Pardubicích 2011 ME a v červenci 2012 tamtéž 2. MS. Skvělý úkol na dobu, kdy jsem v posledním ročníku VŠ a současně chodím do práce a můj zaměstnavatel prochází krizí a já musím hledat nové zaměstnání. Ale pojďme pomaleji.
2010, listopad, po návratu z Kazachstánu – je mi jasné, že musím založit nějakou organizaci. Daleko déle, než Toguzu se věnujeme Oware, ale známe i několik dalších hodně podobných her. Z toho vyplývá, že by to měla být organizace pro všechny podobné hry. Zkoumám možnosti a získávám třetího do party k založení organizace. Sepisuji stanovy na základě toho, jak to mají ostatní herní federace u nás, zakládám web a vymýšlíme logo. Na logo mám několik požadavků. Mělo by hlavně připomínat nějakou mankalovou hru. Mělo by se vejít na razítko s názvem organizace a stále musí být poznat, o co jde, i když to bude hodně malé. A ideálně, když bude součástí odkaz na web. První verze malinko připomíná desku na Toguz, má dva dlouhé důlky uprostřed, jen jsem použila pouze tři důlky pro každého hráče. Přeci jen, devět důlků je prostě moc. Nakonec vzniká logo pětidůlkové a nejspíš k tomu přispělo i to, že jsme takovou desku viděli v Kazachstánu.
Federace oficiálně vzniká 2.2.2011. To, co považuju za nejtěžší je tedy hotové. Teď potřebujeme získat nějaké hráče. Jako IT profesionál to hodlám udělat naprosto jednoduše. Uděláme online soutěž a kdo se jí zúčastní, toho pozveme. Pošlu o tom informační spam na všechny školy v republice. Využívám objevu menších desek a tvořím soutěž při tři kategorie. Pro nejmladší používám desku s 5 důlky, pro starší se sedmi a pro nejstarší standardních 9 důlků. Ta velká deska, co jsme viděli v Astaně, byla fajn. Už jsem pár takových velkých herních souprav v životě viděla. A vím, jak to přitahuje pozornost. Něco takového musím taky udělat. Ale jak? Štěstí mi ale přeje, protože potkávám hezké, lehké, skládací, a ne až tak drahé krabičky a balonky do bazénu. Stejně jako se mi líbila ta velká deska, líbí se mi i ta zmenšená varianta hry, tj. hra jen na pěti důlcích, oficiálně Bestemshe. V té velké verzi, s mými krabičkami a balonky, se mi to vejde na jeden stůl. V malé verzi se to vejde na čtvrtku formátu A3. Pravidla se mi vejdou na 4 řádky, čili jsou krátká, množství textu není odrazující. A zvládají to v pohodě i děti mladší 10 let. Přímo na festivalu Czech Open souprava funguje dle očekávání. Poutá pozornost, zkouší to skoro každý, kdo si jí všimne, má chvíli čas a není sám. Na Deskohraní se v rámci školního programu Bestemshe hraje každý všední den, zachovávám však název Toguz kumalak, aby děti, které budou chtít přijít na sobotní Mistrovství ČR, trefili do správné místnosti. Přeci jen jedna nová, neznámá hra docela stačí.
Zkušenosti s dětmi z Deskohraní mě nutí k přemýšlení nad několika věcmi. Optimalizuju způsob vysvětlení pravidel, přemýšlím, co dalšího by se dalo použít, aby si to zájemci dokázali vyrobit, protože nic takového není u nás k dostání a přemýšlím i nad tím, co je přirozenější – rozdávat doleva, doprava nebo třeba oběma směry? A jak eliminovat situaci, kdy děti v Bestemshe dosáhnou remízy? Nakonec je z toho další experiment. Dva ročníky Deskohraní zkouším variantu, při které je rozdávání možné oběma směry a sbírá se jen po jedné. Funguje to dobře. Nicméně poté, co získám skvělé desky z Turecka, vracím se k Bestemshe. Hlavně kvůli prostoru. K těm tureckým se prostě vejde víc dvojic dětí. Aby těch experimentů nebylo málo, experimentuju i s barvou kuliček. Originální kazašská černá se nám nelíbí, hlavně Davidovi oči jsou v takovém stavu, že jen velmi těžko vnímá, kolik kuliček je v kterém důlku. Barevné vidí lépe. A tak naše Bestemshe hýří barvami. David má nejradši, když je na desce namixováno aspoň pět barev, kazašští hráči proti barvě neprotestují, ale preferují kuličky jedné barvy, jedno které.
Ale vraťme se chvíli zpět. Czech Open je skvělý v tom, že máme v podstatě neomezený prostor a čas. Tedy není problém, pokud přijedou vyšší desítky účastníků, vždycky se to vejde, protože se hraje na hokejovém stadionu, kde může hrát klidně 1000 lidí najednou a současně není problém, když se program protáhne. Czech Open má standardní strukturu. Začíná ve čtvrtek, od čtvrtka do neděle hrají šachy družstva, a kromě toho jsou tam další hry. Pak většina lidí odjede a jen pomalu přijíždí šachisté na druhou polovinu festivalu, devítikolový šachový turnaj trvající 8-9 dní. Takže program pomalu postupně natahujeme. Přeci jen, kazašští hráči jsou zvyklí mít klasický, rapid i bleskový turnaj pro dospělé, a ještě zvlášť turnaj pro juniory a my chceme mít i Oware a sem tam další hry. A tak se z jednoho víkendu pomalu stává celý mankalový týden. To mi dává možnost dávat do programu i dosud nezkoušené varianty. Protože Bestemshe se osvědčilo, jak na Deskohraní, tak coby lákadlo v Pardubicích, je to první z kandidátů, které chceme vyzkoušet. První příležitost, kdy ho můžu dát do programu festivalu Czech Open, přichází v roce 2015. V dubnu 2015 je v Kazachstánu 3. MS, na něj odjíždíme s vytištěným programem pro Pardubice zahrnujícím turnaj v Bestemshe.
Je červenec 2015, a na Czech Open poprvé přijíždí turecká skupina. Do programu je potřeba vložit další turnaj, v turecké Mangale. Měli jsme stejně v plánu první den zkoušet nové hry a pak v nějaké udělat poslední den turnaj, takže vlastně zařazením Mangaly plníme plán, přestože naše představa byla původně trošku jiná. Turci přivezli své desky, krásné bílé, s barevnými plochými kameny. Na našich stolech je stále něco nového. Začali jsme s modrými plastovými deskami na Toguz a dřevěnými na Oware. Pak se objevuje čtyřřadová deska na Bao a ta maxi souprava z krabic a balonků. A letos Mangala. Ale to není všechno. Máme v programu turnaj v Bestemshe. Předpoklad je, že budeme hrát na modrých deskách a stejně, jako to dělám s dětmi na Deskohraní, zakryjeme prostě přebytečné důlky kuličkou jiné barvy, víčkem od limonády a podobně. Zájem ze strany hráčů, na rozdíl od většiny jiných, hráčům neznámých mankalových her, které máme během let v programu, je poměrně veliký. Prvního turnaje se účastní 18 hráčů. Když to o rok později zopakujeme, účastníků je 26.
V roce 2017 pro nás kazašští hráči přivezou velké překvapení. Speciální desky na Bestemshe. Wow, well done, bravo! Hráčů je celkově v Pardubicích méně, a tak se turnaje v Bestemshe účastní jen asi 14 hráčů. Ale zavedli jsme tradici a turnaj je v programu každý rok. Přichází rok 2020, spousta aktivit je zastavena, ale aspoň je konečně čas na jiné věci. Začínám pracovat na mankalovém herním serveru a upravuji reportáže z turnajů, aby mohly být součástí knihy. V létě 2020 se domlouvám ve školce, která sídlí v naší ulici, na mém dalším experimentu. Mezi lety 2016 a 2018 jsem se naučila pár triků, jak si rychle spočítat nějaké věci na desce při hraní Toguzu. Tato matematika mě fascinuje. Navíc zjišťuji, že to funguje i deskách jiné velikosti. Tu možnost, procvičovat během hraní matematiku chci ukázat učitelům matematiky. Pokud děti v předškolním věku hrají nějakou deskovou hru, je to obvykle člověče, nezlob se. Na to, aby se naučily počítat do pěti, což je vyžadováno při zápisu do školy, je člověče fajn. Ale kdyby se to učily na nějaké hře s důlky a kuličkami, pak mohou ve škole na to navázat. Vyrážím tedy do školky zjistit, jestli má mankala ve výuce počítání šanci. Školka zřejmě patří k těm pokrokovějším, protože počítat do pěti už tam umí i ty nejmladší děti. Všechno, co jsem si připravila, zvládají perfektně. Po 6 týdnech na další aktivity už ale bohužel nemám čas. O půl roku později jdou zprávy z Kazachstánu o výuce Bestemshe ve školkách. To je skvělé. Jen tak dál. Ve stejné době u nás zjišťuji velké pokroky s Abaku a začínám s autorem diskuzi na téma propojme mankalové hry s Abaku do univerzální výukové metody, tak, aby se žádné dítě nebálo matematiky, ale nacházelo její krásu. Tento projekt nyní pokračuje.
Deska na bestemshe ke stažení, ve formátu svg pro tisk na libovolnou velikost (my máme 160cm x 226 cm)
