| |
|||||||
| Česká federace mankalových her | ||||||||
| REPORTÁŽE | ||||||||
| |
|||||||
V pořadí třetí MS v Toguz kumalaku, kdopak tam asi pojede? Hráčů je zoufale málo a já do Almaty prostě nechci jet sama. A tak se v jednom čísle mensovního časopisu objeví inzerát: Hledám ženu ochotnou naučit se jednu deskovou hru a jet se mnou na mistrovství do Kazachstánu. Přihlásí se tři dámy, dvě to ale z různých důvodů v průběhu zabalí a zůstane jedna vyvolená. A tu to baví a trénuje a při společném tréninku mě většinou i poráží. Takže do Almaty vyrážíme v sedmi. 4 muži a 2 ženy za český tým a David za USA. Z nedostatku financí se MS posouvá z listopadu 2014 na duben 2015, za což jsem moc ráda. Letíme na dvě skupiny, tedy z Prahy spolu a z Istanbulu 3h po sobě. A ty 3h pak čekáme na letišti. S námi tam čeká i Oskar z Kolumbie, se kterým v dalších letech zažíváme spoustu zajímavých příhod.
Po příjezdu do hotelu potkáváme pár starých známých, ještě více lidí nových a stejně jako na prvním MS jsou nám k dispozici místní dobrovolníci - studentky, které perfektně umí anglicky. Jedna dokonce byla nedávno v ČR, tak umí i pár slov po našem. S jejich pomocí vyrážíme na zelený bazar a do muzea hudebních nástrojů - dvě místa, která jsem si předem našla, že je chci vidět. Na bazaru kupuju vestičku a donbyru (něco jako dvoustrunná minikytara). Je duben, po zimě se spousta věcí opravuje, a díky tomu jsou např. omezeny dodávky teplé vody jen na určitou část dne. Vůbec místní voda nám působí potíže - nepijte vodu z vodovodu, bude Vám špatně. Ano, toto dodržuju, ale piju vodu v jídelně, a že ta je z vodovodu a ne z lahví mi dojde, až když mi není úplně dobře. V okamžiku, kdy místo džusu ředěného vodou piju jen čaj, je mi fajn. Jedno odpoledne je výlet směrem k horám. Obhlížíme zimní stadion. Počasí nic moc, po té vodě se vnitřnosti kroutí, ale máme jedinečnou příležitost dostat se do výšky přes 2000 metrů. Lidi tam vozí taxíky, tak asi ve třech jeden využijeme. Necháváme se vyvézt nahoru, pár minut pokoukáme a jedeme zase dolů.
Turnajově se mi daří vcelku dobře. No první kolo hraju s Assel. Říká, že se musím pořádně naučit zahájení. A je ochotná mi pár věcí ukázat, takže jeden večer opravdu trénujeme. Následující den hraju tuto natrénovanou variantu s kyrgyzskou hráčkou. Nejsem Assel, takže to nedopadne, ale hned ta partie proti profíkovi vypadá jinak. Ale nepředbíhejme. Samozřejmě patřím k té lepší polovině. Možná to bylo i losovací štěstí mít Assel v prvním kole a prohrát. Po čtyřech kolech mám na kontě 3 body. Páté kolo mám Kyrgyzku, začínám, hraju pětkové zahájení, které tolik neznají a dost dlouho to vypadá, že bych i mohla vyhrát. Nakonec ale vítězí ta zkušenější z nás. V šestém kole hraju moc pěknou a napínavou partii s reprezentantkou Turkmenistánu. Po šesti kolech tedy 4 body. Kdybych vyhrála poslední kolo, tak bych mohla mít i medaili. V každém případě budu lepší než v Astaně. Dostávám druhou Kyrgyzku, Assel mi ukázala jen kousek hry a pak že jen stačí baštit a baštit a vyhraju. Inu neumím to, navíc jsem ráno ještě posílala vyžádaný článek do novin, takže na zkoumání pokračování prostě nebyl čas. Jsem pevně rozhodnutá, že medaili urvu za dva roky. Sedmé místo je zlepšení a jsem s ním celkem spokojená. Pánové mají jako nejlepší výsledek 9. místo. Vybojovat povolení startu juniorům se vyplatilo. Turnaj je samozřejmě zahajován kulturním programem a nástupem s vlajkami, a kulturní program nechybí ani v závěru při vyhlašování.
Den pobytu navíc a zrovna ve speciální svátek, takže míříme na slavnosti probíhající na místní univerzitě. Jako VIP poobědváme v jurtě s rektorem univerzity, a jelikož mám na sobě kazašskou vestičku, jsem po obědě vtažena do módní přehlídky. Za účast dostávám vějíř.
Bylo to fajn, těšíme se na další mankalové dobrodružství.
