| |
|||||||
| Česká federace mankalových her | ||||||||
| REPORTÁŽE | ||||||||
| |
|||||||
English version - Pусская версия
14.6. mi přichází přes whatsapp zpráva, že konečně dojde na plánované MS juniorů, které původně mělo být už na podzim 2020. Přivezte 4 juniory pod 18, všechno hradíme. Kazašských mistrovství máme za sebou několik, i s účastí našich juniorů, jenže dřívější junioři už nesplňují věkové kritérium. Můžu oslovit ty, kdo si vzali desku jako cenu za LO. Ale nějak nemám pocit, že tak nasbírám úplný tým. Komu tedy dát šanci? Nakonec tedy oslovuji celou dětskou Mensu. A zájemci se začínají hlásit. Je jich naštěstí tak akorát, nejsou to ani stovky, ani to nezůstalo bez odezvy. Bude to vlastně první výprava, kde budeme vybírat, kdo pojede. Vymýšlíme tedy nominační turnaj. Taky online tréninky. A do toho přemýšlím, jak skloubím cestu do Kazachstánu, ze kterého se máme vracet někdy 26.9., s MS juniorů v počítání zpaměti konaným v Německu, kam máme odjíždět 29.9. Detailnější informace dostávám 29.6. Jak jsem předpokládala, 4 osoby je finanční limit, tým může mít až 8 členů. Informace je zatím jen v kazašštině. Překlad těch 5 stran je docela výzva. A jsem zvědavá, co se dozvím v kapitole o dopingu. Že by zákaz dát si před turnajem kafe? :-))) O tom, že doping je vážná a sledovaná věc i u šachistů se dozvídám se zpožděním. O den později už je k dispozici i anglická verze. Podle ní to vypadá, že trošku opisují od jiných federací, v jednom místě je místo Toguzu zmíněný Kriket. Spolu s anglickou verzí přichází info, pozor, bleskovka má startovné za tým. Při prvním čtení kazašské verze jsem to postřehla, nicméně odhadovala jsem, že to je finanční cena pro vítěze. No nevadí.
Nominační turnaj je odhlasován na sobotu 15.7. Měla by přijet víc jak půlka zájemců. No ještě pár a bude víc Čechů, než zahraničních hráčů. Vždycky to bylo 30 Kazachů versus 3 Češi, letos to bude naopak. Jupí!. Musím vyřešit dilema, zda nechat hrát všechny v hlavním turnaji, nebo mít juniory zvlášť. Bude záležet na počtu. Ale už to vypadá na 15 dětí, a kdo ví, jestli se i jejich rodičové nebudou chtít přidat, takže spíš to bude jeden velký turnaj. Tak schválně, jestli přečíslíme Goisty a budeme největší nešachová skupina.
Den D je tu. Má být snad největší hic, do poslední chvíle netuším, kolik lidí nakonec přijede, a když diskutuju s Davidem možnosti, tak mám jednoduše obavu, co z toho vyleze... Optat se hráčů, jestli dávají přednost hrát v jedné skupině s dospěláky a Kazachy nebo odděleně, a pak to udělat podle většiny, s tím nemám problém, ale idea, že by část hrála s pokročilými a část zvlášť se mi dost nelíbí, ale jednoduše nemám v ruce nic, čím tu jeho ideu odvrátit. Porada s rodiči naštěstí vede ke dvěma odděleným turnajům, což mi přijde nejlepší. Pátý v pořadí poráží v posledním kole prvního, což znamená, že je tu nová komplikace, David žádá o speciální match mezi 4. a 5. místem o účast. Zamítá se. Ptám se Kazachů, jestli chtějí pomoct s informováním dalších zemí a samozřejmě chtějí, takže píšu kamarádům do Francie, Dánska, ... o dva dny později mě stopnou, už máme 20 zemí a víc nechceme. V Pardubicích ještě vzniká i video, jak rychle umí kazaši rozdávat kuličky. Úkol je rozdat důlek se 28 kuličkami. Mě to trvá 19s, klukovi, co hraje Toguz asi 6 let, to trvá 7s.
Posílám organizátorům informace o týmu, lovím informace, které potřebuju, vylepšuju server, zapisuju a komentuju partie a čas plyne. Je zřízena whatsappová skupina, přes kterou chodí žádosti o seznam účastníků, čísla pasů apod. A sem tam omluvenka organizátorů, že letenky ještě kupovat nemohou. Asi v půlce srpna přichází video z tiskové konference. Jeden důležitý dotaz je položen a zodpovězen v ruštině. Říká se tam, že soutěže se bude účastnit 100 zahraničních účastníků a 200 domácích účastníků. A že se bude hrát na 24 minut rapid a 7min +2s bleskovka.
Přelom srpna a září jsem pár dní na festivalu v Rumunsku. Daří se mi, mám 3 medaile. Partie z rapidu poctivě zapisuju, leč celou složku tam nakonec zapomínám, takže plánovaný studijní materiál jsem nakonec svému týmu nedovezla. No ještě že máme pár knížek. Hraju s některými rumunskými a tureckými juniory, kteří do Kazachstánu taky pojedou. Nic moc. Jsou dost mimo. Naši jsou určitě lepší.
Týden před odletem a stále nemáme letenky. Začíná to být docela adrenalin. Fakt je koupí ve čtvrtek, případně v pátek, jak v pondělí slíbili? A co když těch letenek v té době už nebude dost? Co budou jako dělat? Prostě některé týmy kvůli tomu nepoletí? No jsem napnutá jak kšandy. Z našeho týmu mají letenky jen dvě doprovodné osoby, ještě celkem za levný peníz. A my se modlíme, aby zbyl na nás stejný let. Nemám sice až takový problém, jako David být 7h na letišti v Istanbulu, ale úplně se mi to nehodí z hlediska pracovního. Neměla bych ani problém letěť přes Bishkek, kdyby jim to nevycházelo, jelikož od doby, kdy jsem koupila letenku Davidovi, cena vzrostla na dvojnásobek. Čtvrtek letenky nepřinesl. Jestli nebudou ani v pátek dopoledne, tak budou věci zase o chlup komplikovanější.
Sobota ráno, letenky nikde. Všichni jsme dost nervózní. Pořád jim nabízím pomoc a celkem dost mě zajímá, kolik na tom prodělají, vzhledem k tomu, že letenky na náš vybraný let se od doby, kdy jsem ji koupila Davidovi zvedly na 2,5 násobek. A tak začínám tvořit tabulku. Třeba bude užitečná i Serikovi na ten nákup letenek a když ne teď, tak třeba i pro příště. Mám v úmyslu zkouknout lety do Almaty na data odletu tam 19.9. a zpět 25.5. a pro srovnání také na 21.11. - 27.11. Nicméně než si stačím připravit tabulku, už mi píše Serik a chce kopii pasů, pro kontrolu, a proto, že potřebuje někam vyplnit datum expirace. Píšu týmu, většina naštěstí okamžitě reaguje a nebo už tu informaci mám z dřívějška. Bez ohledu na to, že mohou letenky kupovat na poslední chvíli, mají tvrdý finanční limit. Takže máme velké štěstí, že vůbec jsou letenky, se kterými se do toho limitu vejdeme. Odlet brzo ráno, se mi nelíbí, ale je to holt jediná možnost. Nazpátek si můžeme vybrat mezi 7 a skoro 3 hodinami v Istanbulu, tak volím tu kratší. Takže ve 4 odpoledne máme provedenou rezervaci, tak píšu nějaké instrukce týmu, a v 9 večer mi Serik posílá letenky. David by potřeboval dítě s americkým pasem, aby jeho letenka mohla být placená a rozhoduje se, že radši nikam nepovede. No jeho problém. Pro mě to bude jednoduší. Takže jeho před měsícem koupenou letenku ruším. Sraz na letišti v 7:30 ráno, snad s tím nikdo nebude mít problém.
Na letišti se scházíme mezi 7 a 8 hodinou, v 8 naposledy zamáváme rodičům a letíme. Na Istanbulem trošku fouká, ale jinak cesta bez problému. Jsme v krásném letadle s obrazovkami pro každou sedačku a tak to využíváme. K snídani jsou vajíčka, nějaká zelenina, jogurt. Většina týmu odevzdává celkem vyprázdněné mističky. V Turecku čekáme ne úplně příjemných 7 hodin. Zabereme jednu sekci sedaček a celou dobu na stejném místě střídavě odpočíváme se sluchátky na uších, střídavě trénujeme a taky rozehráváme zápas o starší kategorii. Kluci jsou tři a mohou být jen dva ve své kategorii. Jeden prostě musí hrát ve starší kategorii. Přijde mi nejlepší maximalizovat možnosti na celkové dobré umístínění týmu odehráním vzájemných zápasů a umístěním toho nejhoršího v nich, což je všemi přijato. Odehrajeme nakonec dva zápasy a před závěrečným, který už na letišti nestíháme, a mohl by proběhnout až po obědě v hotelu, se Vašek dobrovolně hlásí. Palec nahoru. Nástup do druhého letadla začíná už hodinu před odletem. Proč zjistíme při vstupu do letadla. Ta cedule nekecala, ač máme řadu 22, jsme stále dost vpředu. Letíme podobně velkým strojem, jako onehdy do KSA. 8 sedaček v řadě a těch řad je 56. Při usazování se střetáme s týmem z Rumunska. Takže velké vítání. Meatballs s rýží nebo těstiny? Těžké rozhodování. Ale chutná nám. Při výstupu spatří náš soused tašku s našimi deskami. A ptá se, jestli jsme hráči Toguz. A když mu říkáme, proč jedeme do Almaty tak je hrozně nadšený a povídáme si s ním ještě dlouho ve frontě na pasovou kontrolu. Vaškovi vypadává boarding pas, naštěstí jsme dva za ním a vidíme to. Když si jdeme pro kufry, Vašek dlouho nemůže najít ten svůj. Ale nakonec ho máme a už se hrneme k východu. Tam čeká Lina, fotí si nás s vlajkou (jako všechny týmy před námi i po nás) a pak nás posadí do autobusu. S námi přiletěl ještě i tým z Bangladéše a Maďarska, postupně i tyto nastoupí, ale Bangladéš má velké potíže s vízy a hrozně dlouho jim to trvá. V Almatě svítá a většina účastníků týmů nakonec usíná. Začlo pršet a my konečně vyrážíme do hotelu.
Dorazíme do hotelu, ale před námi tam byla velká výprava z Číny a odjeli teprve před půl hodinou. Takže ne všechny pokoje jsou připravené. Takže každý tým nedostane jeden pokoj a někdo musí prostě chvíli počkat. A tak prý máme jít nejdřív na snídani. Lina do sebe hodí jen vajíčka a trošku čaje a zase šupajdí pro někoho na letiště. Mimo jiné i pro našeho posledního člena. Honím wifi a řeším pracovní záležitosti. A protože u nás nahoře v 6. patře to celkem hodně padá, zkouším, jestli je to na recepci lepší. Je. A v ten moment přichází náš poslední člen. Pokoj je mezi tím naštěstí připraven. Po obědě vyrážíme s polečeně s Turky a Rumuny rozměnit peníze a koupit vodu. Nastudovali kam jít, takže se s radostí přidáváme. Na odchodu potkáváme Ainur. A zase velké vítání. Po výměně peněz a návštěvě ne až tak dalekého supermarketu zůstáváme v prostoru tržiště. Copak je to to zelené? Nakonec kupujeme a ochutnáváme. A spravujeme si chuť sušenou meruňkou.
V pět je schůze a mám to tak akorát, abych vyřídila týmové formality. Odevzdala přihlášky, pasy ke kontrole, a nástupní lístky do letadla. Schůze vyjasní mnoho věcí. Budeme cestovat jen ráno tam a večer zpět. Rapid bude hrát jen 8 Kazachů a 8 Kyrgyzů, blitz je otevřený pro všechny kazašské juniory a bude ho hrát přibližně oněch očekávaných 200 kazašských hráčů. V pátek odpoledne nás čeká výlet do hor a do muzea. Takže se těšíme.
První den soutěží - čekají nás dva herní bloky a slavnostní zahájení. Odjíždíme zelenými autobusy a dostáváme se do krásnější části Almaty. Přistáváme u tenisového klubu. 4 řady stolů, každá jinak dlouhá, podle počtu účastníků dané kategorie. Všichni se usazují a začíná se hrát. Každou chvíli se snažím zachytit stav na deskách. Po třetím kole se jede na oběd. Měl být v místě, ale stejně se na něj někam jede autobusem. Ale nevracíme se do hotelu. Kuřecí polévka, pálivý zeleninový salát a rýže s mrkví a kousky hovězího masa. A ve všem spousta oleje, takže všichni o něm vtipkují. Po návratu do hrací haly nás čeká slavnostní zahájení. Týmy jsou seřazeny do řady, drží vlajky, a jak se to tak všechno chystá, a je tam několik televizních stanic, jedni reportéři najednou začnou zpovídat můj tým. No však jsem říkala, že budou v televizi :-) Je tu samozřejmě i pan Baimenov a jak tak čekám, až bude mít na mě chvíli, jiní reportéři nakonec vyzpovídají i mě... Během zahájení například zpívá vítěz Kazašké verze soutěže Voice. Sponzoři a jiné důležité osoby zahrají první tah a pak už se může hrát další kolo. Kluci mají po prvním dnu 3 body, Elen 2. Několik účastníků nakonec nedorazilo a tak se občas podaří bod zdarma. Rozhodčí jsou přísní a kdo nemá soupeře, musí čekat, než soupeři dojde čas na hodinách. Takže 20 minut nuda. Kupuju od Assel knížky. A pak už nás honí do autobusu a jede se do hotelu. Honím pracovní věci, pak je večeře a po ní vytahuju moje hry a bavím s nimi spoustu lidí. Nakonec diskutujeme s Kolumbijským trenérem výuku matematiky ve školách a domlouváme na další den hudební session. Mám totiž od Kyrgyzů Komuz a k tomu flétnu a mini midi klávesy.
Druhý herní den se hraje jen dopoledne dvě kola. Na odpoledne je naplánovaný výlet. Nicméně vzbouzíme se do deště a celý den je zataženo, během dopoledne prší a tak je nakonec výlet do hor zrušen a místo toho se jde do muzea hudebních nástrojů a ještě do jednoho. Do haly můžeme jen s modrými návleky. Některý si je zapomenou při odchodu sundat. Matěj končí turnaj se třemi body, ostatní mají 4. Za mě skvělý a nějak tak jsem očekávala, že to dopadne. Na obědě se přesouváme o jeden stůl, jelikož ten náš včerejší neměl kytku a sedíme tak s částí Kyrgyzů. Kluci se dost nasmáli. Pak tedy sedáme do autobusu a první zastávka je park, kde jsem byla i v roce 2015. Jdeme se podívat do kostela. Před kostelem je obrovský houf holubů a člověk, který pro ně prodává krmení. Kdo si ho koupí, tomu holubi přistávají na ruce, případně i na batohu, na ramenou, nebo na hlavě. Z kostela jdeme parkem do Muzea hudebních nástrojů, které jsem navštívila ve 2015 a chtěla jsem ho znovu vidět. Děti to moc nebaví a do druhého muzea už nechtějí, a protože zelený bazar je za rohem, oddělujeme se od skupiny a jdeme místo do muzea nakupovat. Učíme se smlouvat a užijeme s tím spoustu legrace. Já se nakonec oddělím a hledám sekci s národními produkty. Můj cíle je koupit si dombyru, dvoustrunnou kazašskou kytaru, ale nějakou lepší, než co mám z roku 2015. Prostě profi nástroj, ne dětskou hračku. Nemám moc času a cenu na druhém místě usmlouvám na částku, která mi zbyla v peněžence. Bazar zavírá a my řešíme, jak se dostaneme domů. Zkoušíme zjistit od místních, jestli směrem k našemu hotelu jede nějaký bus bez přestupování. Každý říká něco jiného, ale v kombinaci s mapami na zastávkách a online informacemi se nakonec dostáváme na správnou zastávku, do správného autobusu a po pár zastávkách máme tak nějak jistotu, že nás ten autobus zaveze domů. Nicméně lístek se kupuje u řidiče a ten se rozjel tak rychle, že jsme si sotva stihli sednout. Znalí českého pravidla nemluvte za jízdy s řidičem v kombinaci s vyčerpáním z toho hledání se ani nepokoušíme si jízdenky koupit. Mezi tím se setmí a v autobusu je tolik lidí, že se už dvě zastávky před výstupem začíme přesouvat ke dveřím, abychom to pak stihli. Maxat je před hotelem a protože vím, že umí hrát, nechávám ho dombyru vyzkoušet. Naladí ji a hned jde do jídelny, hraje a zpívá a celá jídelna se dobře baví. Po večeři vezmu všechny hry a hudební nástroje na recepci a kdo umí, ten hraje. Krásný večer. Náš tým odchází spát poslední.
Další den nás čeká blitz. Účastníků je hodně a množství je vyřešeno tím, že každé kolo nejdřív hrají kluci, a potom holky. Mladších kluků je lichý počet, vstup do sálu je zavřený, a tak si Vašek chce zkrátit čekání tréninkem rozdávání. Židle pro diváky byly odstraněny a tak si prostě s mojí deskou sedá na koberec. Ale hned ho jde rozhodčí odtamtud vyhodit, takže se s tím přesouvá do předsálí. Zatímco předchozí dva dny jsem lovila pozice, teď si je jen vyfotím těsně před začátkem hry a pak už se o to nepokouším, přeci jen ten zavřený vstup úplně neříká, že jsou tu nesoutěžící osoby vítány.
Odpoledne se o sebe děti musí postarat sami, oběd je oddělený. Nás, dospělé reprezentanty jednotlivých zemí odváží na oběd kamsi daleko do centra Almaty, junioři jedou
na obvyklé místo. Nás čeká konference - no prostě takový přátelský pokec s nejvyšším představitelem Toguzové federace. V podstatě jediný bod, co se týkal Toguzu
bylo mé zvolení do funkce víceprezidenta světové Toguzové federace. Proti byl akorát Furqan, na asi 5 vteřin, vtipálek. Takže federace těš se, máme v úmyslu diskutovat
o spoustě věcí. Ukazuju tam svoje poslední dvě díla - bestemshe banner a pravidla ve formě písničky. Obojí se líbí. Jenže to taky znamená, že mám velký úkol. Vytvořit
nahrávku. Budu tedy muset sebrat odvahu a napsat autorovi melodie, Pokáčovi. Jak tenhle úkol dopadne, připíšu
do reportáže o vzniku songu.
Večer na hotelu probíhá turnaj v Mangale.
Poslední den, mladších je hodně a tak hrají o kolo víc. Když se dohraje, jede se na oběd, po obědě je už jenom vyhlášení. Dole jsou tři řady židlí. Radši bych šla nahoru, dole bude asi pěkný rachot a to já nemám ráda. Nicméně tak trošku tušíc, že bych mohla být jedním z těch, kteří budou předávat medaile, když jsem teď ten víceprezident, radši zůstávám dole. A dobře dělám. Opravdu mě volají na předávání medailí dívčího blitzu. No doufala jsem, že mi aspoň předem někdo řekne, že mě strčí do první řady, ale nic. Příchod k pódiu jsem zvládla, u pódia už je to horší, na rozdíl od ostatních si počkám, až přijdou obě třetí místa, což by se dalo nazvat příliš pomalým startem, a potom, co všechny dívky dostanou medaili, diplom a certifikát, se snažím uhnout ze záběru a postavit se vlevo od třetího místa, aby bylo na vítězky hezky vidět celou hymnu, jelikož jsem na to tak zvyklá z Pardubic. Protože přeci vítěze chtějí lidi vidět, ne nějaké předávače... Jenže tady je očekáváno, že naopak přistoupím k předávajícímu zlaté medaile. Takže na mě Maxat zuřivě mává, abych šla k němu. Obcházím tedy Kolumbijského trenéra a stavím se mezi ně. Pak se hraje hymna (jiná než kazašská dnes nezazní) a pak můžeme odejít. Uf, tak tahle premiéra se asi moc nepovedla, ale tak příště to bude lepší, slibuju. Po oznámení nejlepších hráčů se koná předávání památečních medailí. Mně žádnou medaili nedali, což je škoda, byl by to moc pěkný suvenýr. Týmy prvně se účastnících zemí (tj. takové, které nebyly na dospěláckých MS) dostaly herní desky. Na předání medailí nás zvali jako poslední a moderátor to hlásil jako with a big honor (s velkou ctí) Czech Republic. Poslední možnost se vyfotit, a hurá do hotelu. Po večeři se snažíme vytisknout naše boarding pasy, a když se konečně povede, je akorát čas na turnaj v jedné z Jakutských her. Dělám překladatele a vyhlašuju výsledky. Získali jsme dvakrát třetí místo a jedou druhé. Odměnou je jedna souprava tyček, se kterými se hrálo. Jelikož je chtějí všichni, tak si říkáme, že by si o ně měli dát zápas. Nejlépe v Toguzu...
Chci se rozloučit s naším šestým členem výpravy, ale radši jede na letiště taxíkem, nikoli domluveným odvozem, takže se míjíme. Tak aspoň zamávám pár dalším týmům. My máme odjíždět v půl osmé. Spím asi hodinu. Cesta zpět byla bez problému, krátce po 18h přistáváme v Praze. Poslední fotky a rozchod domů. Za dva roky chceme ze druhého MSJ dovézt medaili.
Fotky a videa z akce jsou k dispozici na 9qq.org a telegramovém kanálu tgzqmlq
Na seznam reportáží
Juniorské MS ve hře Toguz kumalak proběhlo v Kazachstánu, ve městě Almaty ve dnech 20. - 25. září 2023.
Hrálo se bude ve 4 kategoriích, dívky do 15, chlapci do 15, dívky do 17 a chlapci do 17 (tj. k datu zahájení nedovršili 16 nebo 18 let).
Hrál se rapid na 20 minut (9 kol) a bleskovka na 7min (9 nebo 11 kol).
Oficiální propozice v anglické verzi (pdf)
Program:
| 20.9. | Příjezd, registrace | |
| 21.9. | 10h-13h | 1.-3. kolo rapid |
| 21.9. | 15h | slavnostní zahájení |
| 21.9. | 16h-19h | 4.-6. kolo rapid |
| 22.9. | 10h-13h | 7.-9. kolo rapid |
| 23.9. | 10h-12h | 1.-3. kolo blitz |
| 23.9. | 15h-17h | 4.-6. kolo blitz |
| 24.9. | 10h-12h | 7.-9. kolo blitz |
| 24.9. | 15h-16h | Vyhlášení výsledků |
| 25.9. | Odjezd |