| |
|||||||
| Česká federace mankalových her | ||||||||
| REPORTÁŽE | ||||||||
| |
|||||||
O festivalu s názvem Kurultai se dozvídáme někdy v době konání 4. MS v Toguz kumalaku, kam přijel hrát i rumunský tým. Zveme je na pardubický Czech Open herní festival a od té doby dostáváme pozvání na jejich Kurultai. V roce 2019 po výletu na Camel festival do Saúdské Arábie a po MS v Turecku nemám již žádnou dovolenou, takže Rumunsko již nepřipadá v úvahu. Rok 2020 vypadá zpočátku relativně nadějně, nicméně nastavené podmínky nás nakonec od jakéhokoliv cestování mimo ČR odrazují, a v roce 2021 se snad všechny dříve hezké akce sešly v září, což taky nedává moc prostoru k upřednostnění akcí zahraničních. A tak vyrážíme na Kurultai až letos. Program vypadá moc dobře, jsou to takové malé Nomádské hry, obsahuje celkem 17 disciplín a ještě nějaké navíc jsou tam na ukázku. Nás tam samozřejmě zajímají turnaje v Toguz kumalaku a Mangale, ale těším se, že bude možnost blíže poznat několik dalších, třeba Assyk Atu, které se hraje s kostmi, stejně jako Ordo, které jsme poznali v Kyrgyzstánu.
| Disciplíny |
|---|
| Toguz kumalak |
| Traditional archery |
| Kazakh kures |
| Assyk atu |
| Mangala |
| Taiak Tartîş (Mas Wrestling) |
| Kurash |
| Aba Gures |
| Kol Kureş (Arm Wrestling/ Skanderbeg) |
| Koresh |
| Kuşak Kureş / Bel Baglî Kurash |
| Tug of War (Halat cekme / Giîp tartîu) |
| Horse race / At chabîş |
| Kok Boru / Kok par / Ulak tartysh |
| Audarîş / Er enîş / Kuresh on horseback |
| Egg in spoon race |
| The sack race |
Když nepojedu já, nepojede tam nikdo. Když pojedu já, pojede nejspíš i kupa dalších lidí. To je prostě pravidlo. Nevymyslela jsem ho. To je prostě naše realita. Festival mě dost láká a pořádnou dovolenou potřebuju jako sůl. V září mají být celkem tři akce, kam bychom mohli jet, 5. MS v Kazachstánu, rumunský festival a Nomádské hry v Turecku. MS je nakonec naplánováno na konec listopadu a Nomádské hry se tváří tak nějak všelijak, oficiální web dlouho nenabízí žádné registrační tlačítko a těsně po zprovoznění webu tam dokonce visí informace o nutnosti kontaktovat své ministerstvo sportu. Z naší sportovní agentury se na můj dotaz nikdo neozývá a tak to nějak nechávám plavat. Nakonec ani Ti, co o tom uvažovali, by jet nemohli a tak jsem celkem ráda, že to tak nějak vyšumělo. Zbylo tedy Rumunsko. Po upozornění zaměstnavatele, že by neradi viděli vyšší množství nevyužité dovolené, se definitivně rozhoduju, že Rumunsko je to správné místo ke strávení jednoho zářijového víkendu. Po pár dnech plánování cesty ve dvou nakonec zůstávám na cestu sama. Kupuji jízdenky a pak ještě píšu těm, co mi dali kontakt na letošním Czech Openu v Pardubicích. Hned druhý den se ozývají dva zájemci. Takže kupuju další dvě jízdenky, o pár dní později balím a ve středu večer vyrážíme.
Po dobrých zkušenostech s cestováním do Francie s Flixbusem pátrám nejdříve po spojení Praha – Constanta zelenými autobusy. Je to levné, ale dojezd na místo ve 3 ráno a necelá hodina na přestup v Bukurešti mě od této nejlevnější varianty trošku odrazuje. Takže nakonec volím výletovou variantu. Noční žlutý bus do Budapešti, procházka tam, a pak několik vlaků až na místo konání. Jízdenky na každý úsek kupuju jinde. Dotaz na cenu vlakové jízdenky Praha – Constanta potvrzuje to, co vím už dlouho, totiž, že vlaky jsou drahý, kolikrát i dražší, než letecká doprava. Jenže když si s tím dáte tu práci, může být cena za vlak přijatelná pro každou peněženku, tedy i tu moji. Takže z Budapešti kousek za hranice do Aradu kupuji lístky přes maďarského dopravce a z Aradu na místo konání přes rumunského. Celkem to není o moc víc než ten nejlevnější Flixbus a má to spoustu bonusů v podobě zastávek v různých městech, i když samozřejmě i pár rizik v podobě možného nestihnutí navazujících vlaků.
Středa večer, absolvuji třídní schůzky, po nich ještě vyřídím pár pracovních záležitostí, pak beru batoh, tašku a vyrážím na Florenc. Sedáme do autobusu. Kazaši, kteří k nám pravidelně jezdí, mají jednu špatnou zkušenost s cestováním vlakem a tak si říkám, že úkol na dnešní noc je pořádně se prospat, protože ta zítřejší ve vlaku bude o něco dobrodružnější a jejím cílem bude naopak spát co nejméně, nebo se nějak střídat. Obvykle nemám problém proklimbat celou cestu, ale asi se tak těším, že se mi tenkrát moc spát nedaří. Ráno v 6 jsme v Budapešti. Máme 3h na to, dostat se z autobusového na jedno z vlakových nádraží, přičemž cesta pěšky má odhadem trvat asi hodinu. V pohodě tedy dojdeme a zbytek času do odjezdu vlaku trénujeme. Po nasednutí do vlaku Budapešť – Arad mládežníci především odpočívají a já trénuju. Prohlídka na hranicích – testuju, jestli stačí občanka. Stačila. V Aradu máme volno asi 4h. Pátráme po směnárně, a jak tak procházíme městem, všechny co potkáváme, mají naprosto stejný kurz nákupu i prodeje EUR. Chvíli se posadíme u jezírka, a následně, když i další směnárna má opět stejný kurz, konečně měníme pár EUR na Lei. Vedle je stánek se zmrzlinou, takže si jednu rovnou dáme. Začíná pršet. To nejhorší přečkáváme pod boudičkou toho zmrzlinového stánku. Pak se vracíme směrem k nádraží a stavujeme se na pizzu. Pak se už přesouváme do nádražní budovy. Jedna tréninková partie Toguzu, kterou ovšem nedokážu moc dlouho sledovat, protože přichází pracovní požadavek, který se snažím nějak přesměrovat na kolegyni. A pak už zase sedáme do vlaku. Nějakou dobu opět trénujeme.
Celý vlak spí, jen já do ticha cvakám svojí speciální magnetickou mankalovou soupravou, kterou jsem celou první půlku září tiskla na své Mini 3d tiskárně. Nad speciální deskou jsem přemýšlela hodně dlouho. Jak to zařídit, abych měla jednu desku a mohla na ní hrát všechny hry? Je možný vytvořit pro mankalu dobrou magnetickou desku? Dlouho jsem uvažovala o kombinované dvouřadové desce, při použití 2x2 dílů by se dalo hrát všechno. No skoro všechno. Bao je 4řadové. Po vytištění klasické magnetické desky na mezinárodní dámu, k čemuž jsem využila dříve použitý model na 9x9 magnetickou desku na hru Go, přichází nápad zkombinovat desku na Bao a Toguz. Tiskárna tiskne nonstop celý týden (říká její vnitřní statistický záznamník). Výsledek se mi moc líbí.
Vlak Arad – Bukurešť má zpoždění, měli jsme mít hodinu a půl pauzu, ale nakonec jen přeběhneme z vlaku do vlaku a hned pokračujeme v jízdě. Vlak do Constanty je plný. V Constantě musím vyzvednout jízdenky na zpáteční jízdu. No mohla bych to udělat až v pondělí, ale teď to bude lepší. Trvá to. Jen tak tak skočíme do posledního vlaku. Vystupujeme v Neptunu. Dojdeme do hotelu, odložíme věci, já ještě ve vlaku zjišťuju, že nejsme všichni v jednom hotelu, ale stejně mám v plánu se podívat na místo konání. Takže se skoro hned vydáváme na průzkum. Po čase odbočíme k moři a jdeme po pláži. Vše se bude připravovat až někdy večer, takže nakonec projdeme okolo, a dojdeme až ke stanu, který vypadá slibně, ale jde o půjčovnu lodí. Nasměrují nás zpět, projdeme z pláže na silnici a po pár stech metrech se dostáváme do druhého hotelu. Tam potkávám Pákistánský tým a odpoledne tedy spolu trénujeme. Po večeři se vracíme do našeho hotelu, na zítřek je potřeba se pořádně vyspat.
Na snídani potřebujeme jít brzo, do druhého hotelu je to hodina cesty a turnaje mají začít v 10h. Chceme se tam být určitě dřív. Takže krátce po půl osmé jdeme snídat, nicméně i ostatní jsou na tom stejně, takže venkovní snídaňový prostor je v okamžiku, kdy přicházíme plný a moc jídla k dispozici není. Něco urveme, najdeme i volná místa k sezení a postupně si nabíráme, jak personál věci doplňuje.
Hrát se bude na terase, je tam dost stolů, židlí, vedle bazén a lehátka a výhled na pláž i moře. Maxat a Florin na místě připravují desky, na stole už leží medaile a certifikáty s peněžními výhrami. Hustý. Objevuje se i počítač – večer pátrali, jestli náhodou nějaký s sebou nemám. Sorry, nemám. Nicméně párovací software na něm není. Přemýšlím, které použitelné programy jsou ke stažení a nakonec stahuju Swissperfect, který se dá nějakou dobu používat bez licence a já vím jak. A nakonec je díky tomu půlka organizátorské práce na mě. Zadávám účastníky do počítače, píšu tam výsledky a zařizuju párování hráčů pro jednotlivá kola. Tož jsem oficiálně mezinárodní sudí, takže proč ne. Pořád mě někdo volá, že je mě potřeba… Happy volunteer. Ne, hele, příště jedu jako org, jo? Dáte mi organizátorskou cedulku na krk, ať má něco na památku, jo? Jsem si chtěla užít turnaj a nic neorganizovat (kromě cesty) a takhle to dopadlo :-) Hraju, losuju, ukazuju další hry... ale užívám si to.
Hrajeme tradičně podle kazašských zvyklostí, čili muži zvlášť a ženy zvlášť. Mužů je 10, žen 8, a hraje se bleskovka. V průběhu se ještě v každé kategorii dva přidají a dva odpadnou. Před obědem 3 kola, po obědě zbytek. V obědové pauze máme v programu ukázku Othella. Pauza je ale dost dlouhá, aby se dalo stihnout obojí. Pákistánci na to přivezli propagační plachtu, a tři desky, já mám svoji starou kobercovou desku, a pak nějaké papírové, ale fouká tu osvěžující větřík a v tom nejsou zrovna dobře použitelné. Několik lidí hraje Othello i když my už pokračujeme s Toguzem a mně se s prací rozhodčího do vyhlášeného miniturnaje v Othellu nedaří zapojit. V pauzách jen sem tam stihnu zaškočit k vedle probíhajícímu Assyk Atu, abych zjistila, že dámy hrají Drápky - hru, kterou znám z knížek Miloše Zapletala s kamínky a kterou nás učili Jakutské děti v Kyrgyzstánu s kostičkami.
Za Kazachstán hrají jen dvě účastnice, takže máme asi šanci na medaili. I když, nějak tu pro ni nejsem. Chci si odpočinout, zahrát a jestli bude medaile, nebo nebude, je mi tentokrát tak nějak jedno. Před posledním kolem nám Maxat říká, že bez ohledu na výsledek máme obě medaili. ??? Nějak mu nevěřím. Ale má výsledky i přepsané do tabulky, která se obvykle při turnaji každý s každým vytváří a ta to říká jasně. Pokud vyhraje Iva, máme obě 4 body a dělíme třetí místo (Kazašky mají 5-6), pokud vyhraju já, mám 5 bodů, Iva 3, ale pořád bude těsně za mnou a medaili za třetí místo dostane i ten, co bude na čtvrtém. Aha. Tak fajn. Losování mi přisuzuje právo začínat, takže hraju svoji oblíbenou devítku. Bleskovka je holt bleskovka, tam se může stát cokoliv. Partie super, je vidět, že to bude těsné. Nakonec je skóre 82:80 ve prospěch Ivy. Gratuluju! Marcel je na tom v pánské části soutěže taky celkem dobře. Končí se dvěma dalšími hráči ve skupině čtyřbodových, takže bez dalších kritérií je 3. - 5. Bohužel bucholtz má o dva bodíky horší než druhý dva, takže končí na 5. místě.
Desky na Toguz jsou uklizeny a na stoly se dostává Mangala. Zájemci se zapisují. Já chci taky hrát, souběžně s turnajem je ale symposium, kde bych měla být také. Po výzvě přes whatsappovou konferenci tam zamířím, chvíli se snažím vysledovat, jak moc je moje účast potřebná. Pokud bych si mohla vybrat, je na prvním místě turnaj v Mangale, ale tohle by mě zajímalo taky. Nepřišli tam všichni. Poslouchám asi půl hodiny, ale pak si říkám, co bude s turnajem, když ten losovací program ovládám jen já a zapsaných je víc jak 20 lidí? Takže okolo čtvrté mi to nedá, a jdu si to zkontrolovat. U turnajových stolů mě rádi vidí a vyhlašují konec tréninku a začátek turnaje. Nakonec se tedy opět věnuji práci rozhodčího, současnému hraní turnaje a na symposium už se mi nepodaří se vrátit.
Okolo páté přichází bouřka. Vítr a déšť vyhání všechny pod naši střechu. Ale ani pod střechou to není ono, prší dost daleko dovnitř a já několikrát posunuju počítač a myslím víc na to, aby nezmokl, než na svoje partie. Turnaj po dohrání kola přerušujeme. Ta bouřka je silnější, než naše vůle hrát turnaj. Dokončíme to ráno. Na večerní koncert už je počasí o něco lepší. Přes noc ale vítr asi opět zesílil, protože roztrhal zadní stranu pódia.
Druhý den se citelně ochladilo. Moc lidí tu není. Silně fouká, tak ani nevytahuju Abaku, protože to by nejspíš uletělo. Při hraní rapid Toguzu nám vítr posouvá s kuličkama, my se je snažíme srovnat ke straně, ale jak zafouká, kuličky se posouvají ve směru větru. Všem je nám dost zima, s ochlazením jsem počítala, mám mikinu i bundu, ale nějak to nestačí. Takže moc nepřemýšlím a hraju druhou bleskovku. Kazašek je tentokrát ve hře víc, tady už medaile nebude ani náhodou. Pátrám u Assel, jak moc trénují. Prý hodinu denně každý pracovní den. Hm, měla bych začít trošku víc hrát online. MS se blíží.
Je dohráno. Je potřeba vypsat diplomy a udělat vyhlášení. I tohle nějak padne na mě. Vynikající. Stupně vítězů jsou přesunuty z pódia na pláži k nám na terasu. A vyhlašování začíná. Sakra, my máme medaile a já nevzala vlajku. Mám ji v hotelu, nebo jsem ji nevzala vůbec? No bleskově vyrábím náhradní, prostě ji kreslím na papír, ještě že je jednoduchá. Fixy mám. No tím slabým modrým fixem to není nejlepší. Není na to moc času, jen tak bleskově šrafuju prostor na papíře. A už se začíná vyhlašovat. Stoupám si na žlutý blok, Iva vedle, dostáváme medaile, certifikátovou desku, obálku s bankovkou. Chvíli držím tu nakreslenou vlajku nahoře, a chvíli ji schovávám za certifikát. Papír, to prostě není ono, ale aspoň něco. Jupí, vyhrály jsme. A bez vlajky si to nějak nedokážu představit.
Naše celkové výsledky jsou následující:
| Hráč | Disciplína | Umístění | Body | Počet hráčů |
|---|---|---|---|---|
| Hana | Toguz blitz ženy | 3.-4. | 4/7, buch. 24, vzáj. partie 0 | 10 hráčů |
| Iva | Toguz blitz ženy | 3.-4. | 4/7, buch. 24, vzáj. partie 1 | 10 hráčů |
| Marcel | Toguz blitz muži | 3.-5. | 4/7, buch. 24 | 12 hráčů |
| Hana | Toguz rapid ženy | 7. | 3/7, buch. 17,5 | 13 hráčů |
| Iva | Toguz rapid ženy | 10. | 1,5/7, buch. 25,5 | 13 hráčů |
| Marcel | Toguz rapid muži | 8. | 3/7, buch. 20 | 15 hráčů |
| Hana | Mangala ženy | 5. | 3/7, buch. 17,5 | 13 hráčů |
| Iva | Mangala ženy | 8. | 1,5/7, buch. 25,5 | 13 hráčů |
| Marcel | Mangala muži | 4. | 4,5/7, buch. 22,5 | 15 hráčů |
| Marcel | Othello | 2. | 2 | 9 hráčů, (vyřazovací turnaj) |
Vládce počítačů, teď bychom potřebovali vytvořit tabulky s výsledky. Kdo jinej by to měl udělat, než já, takže se do toho pouštím. Tabulky ladíme ještě po večeři, vedle toho si ale Maxat našel čas naučit se Abaku. Hra se mu líbí. Když se u stolu objeví Rauf, ukazuju základy i jemu. Že bychom to zařadili na Eurasijské hry? Jó? Beru! Domluveno, v březnu v Antalyi. Naše mise je u konce, máme medaile, naučila jsem důležitý lidi Abaku a tak hurá na vlak domů. Drobné zpoždění nabíráme až mezi Brnem a Prahou. Před sedmou jsme na Florenci. Za rok si to doufám zopakujeme.